(18. 6. 1951, Plzeň)
Herec, scenárista, režisér, principál a marionetář plzeňského Loutkového divadla V Boudě, věnujícího se loutkovému a alternativnímu divadlu pro děti a mládež, včetně divadla pouličního.
Po vyučení na automechanika (1967–1970) pracoval v letech 1973–1990 ve Strojní a traktorové stanici, Československých automobilových opravnách aj., v letech 1990–1991 provozoval bar Rolnička, poté byl vedoucím autodílny – to vše v Plzni.
V deseti letech nastoupil do Loutkového divadla V Boudě (tehdy loutkové divadlo Závodního klubu ROH Průmstav), v jehož dětském souboru začínal s maňásky. Záhy přešel k marionetám a stal se z něj jeden z nejlepších vodičů marionet vůbec (přiučoval dokonce některé herce z profesionální Alfy). Za 57 let odehrál V Boudě téměř 1950 představení. Každý rok účinkuje v šesti až osmi nových inscenacích pro dětské diváky jako loutkoherec a herec, ale pomáhá i při výrobě loutek a vyzkoušel si také role scenáristy a režiséra. V letech 1983–1985 a 1994–2002 byl a od roku 2008 znovu je principálem souboru. Absolvoval různé semináře při Loutkářské Chrudimi, kurz loutkovodičů v Plzni a koncem osmdesátých let tříletou loutkářskou konzervatoř pod vedením Luďka Richtera.
Pečlivější příprava inscenací od poloviny 80. let 20. století přinesla kvalitnější výsledky: Loutkové divadlo V Boudě se dostalo třináctkrát do hlavního programu Loutkářské Chrudimi a získalo zde řadu cen za oživování tradičního, duchem však současného marionetářského umění hlavně v loutkoherectví, ale i v dramaturgii a režii. Velkou zásluhu na tom měl právě i J. Fiala. V Donu Šajnovi (a: J. Dvořák dle lidových loutkářů, 1988) účinkoval jako herec, ale pomáhal i s výrobou loutek a s režií. Režijně a herecky uspěl i v Poslechněte, jak bývalo (a: I. Peřinová, 1990). Výjimkou z marionetářské tradice Boudy byl pozoruhodný Příběh prvopočátku (a: soubor na motivy R. Kiplinga, 1991) s manekýny; zde byl Fiala nejen hercem, ale i autorem adaptace a režisérem jedné z Kiplingových bajek. V inscenaci Blázen Pabo (a: O. Augusta s využitím Kosmovy Kroniky české, 1992) se znovu předvedl jako výborný marionetář a v následující inscenaci Jossile Golem (a: I. Nesveda, 1993) dokázal, že je i talentovaným hercem schopným niterného výrazu. Následovaly marionetářské kreace v inscenacích Žito a jeho ďábel (a: I. Nesveda podle J. Brdečky, 1996), Gambrinus, král piva (a: I. Nesveda a V. Pech, 1998) a Kašpar u čarodějnice (a: V. Pech podle V. J. Sojky, 2001), kde byl též spolurežisérem. Inscenaci Jan, za chrta dán (a: R. Nejedlý, 2005) režíroval společně s Jaroslavem Hrubým. Na Loutkářské Chrudimi i na dalších výběrových přehlídkách pak loutkoherecky vynikal také v inscenacích Šípková Růženka (a: T. Jereš, 2009), Zlatovláska (a: J. Kainar, úprava: M. Havlík a Z. Jerešová, 2011) a zejména v poloimprovizovaném Mordyjepardyjesaprlot (a: M. Havlík na motivy J. Žáčka, 2012), Kašpárek s Honzou v zakletém hradu (a: B. Schweigstil, V. Pech, 2016) a No, to dá rozum… (a: V. Pech, 2018).
V letech 1967–1970 pomáhal Fiala v souboru DAS (Svět loutek) Plzeň a v roce 1997 působil jako osvětlovač v plzeňskému Střípku (u Brum-pohádky).
Jiří Fiala se zasloužil o posun Divadla V Boudě směrem k současnému tvořivému a obsažnému loutkovému divadlu a současně o udržení českého marionetářství jakožto živé umělecké disciplíny. Významně spoluutváří a ovlivňuje loutkářské dění v celé Plzni, jež je tak i díky němu jedním z center českého amatérského loutkářství.
Výběr z literatury:
Almanach Loutkového divadla V Boudě 1928–2018. Plzeň: Loutkové divadlo V Boudě. 2018.
Fiala Jiří. Databáze českého amatérského divadla. Dostupné z http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=2310
RICHTER, Luděk. 50 Loutkářských Chrudimí. Praha: Dobré divadlo dětem a IPOS. 2001. ISBN 8090297501 (DDD), 807068156X (IPOS).