(25. 11. 1939, Strakonice – 22. 11. 1997, Strakonice)
Člen souboru Radost Strakonice, jeho kmenový autor. Zemědělský technik, redaktor, publicista, básník, spisovatel.
Absolvoval Střední zemědělskou školu v Čáslavi (maturita 1957), poté nastoupil na zemědělský referát ONV ve Strakonicích. Po základní vojenské službě se stal redaktorem regionálního týdeníku Naše noviny. V počínající normalizaci musel post redaktora opustit a byl zaměstnán v JZD. V procesu s politickým podtextem byl v roce 1972 odsouzen na 3 a ½ roku odnětí svobody, po roce a půl byl propuštěn. Poté byl zaměstnán jako krmič prasat v JZD Čestice. Když nemohl kvůli kožnímu onemocnění zůstat u prasat, stal se v JZD nočním hlídačem a občas vypomáhal v kuřecím velkochovu. V JZD setrval až do důchodu.
Křešnička byl především publicista, komentoval aktuální dění a vždy stál na straně práva a zdravého selského rozumu. Během normalizace publikovat nemohl, ale od roku 1984 působil v měsíčníku Čtení pro lidi, jehož vznik v Česticích inicioval a v devadesátých letech se stal jeho šéfredaktorem. V roce 1992 spoluzakládal Kulturní spolek v Česticích, a když při něm vznikl divadelní soubor, napsal pro něj několik her, převážně s lokální tematikou (např. Podrobná zpráva o loupeživém rytíři Václavu Přechovi z Doubravic a o rozkotání jeho tvrze léta Páně 1520). Celý život psal básně a říkadla, publikoval v dětských časopisech Mateřídouška a Ohníček. Některé jeho pohádky natočili v rozhlase jako Hajaju. Posmrtně vyšly jeho dětské veršíky Dětský rok na vsi (2004), Rýmovačky z Pošumaví (2011), knížka Pohádky ze Šumavského Podlesí (2012) a novela Jiná jména smrti (2017). Cítil ekologicky, i když to ještě nebylo v módě, zasazoval se o údržbu a obnovu kulturních památek, ať to byla drobná Boží muka, nebo tvrz v Dobrši. Se Sdružením pro obnovu Dobrše spolupracoval a posmrtně mu bylo uděleno čestné členství „…za nikdy nekončící vůli pouštět se do boje s větrnými mlýny“. Sdružení pravidelně uděluje čestnou pamětní plaketu Josefa Křešničky za významný přínos v oblasti kultury v nejširším slova smyslu. Josef Křešnička tragicky zahynul 22. 11. 1997.
K loutkám se dostal díky svému strýci Aloisi Křešničkovi, který v roce 1950 ve Strakonicích založil loutkářský soubor Radost. Když byl strýcem vybídnut, aby zkusil napsat nějakou pohádku pro loutky, zdramatizoval Andersenovu Sněhovou královnu, která měla v Radosti premiéru v roce 1957. Poté napsal několik dalších her na tradiční pohádkové motivy, ale také hry a libreta na vlastní náměty. Brzy si vypracoval osobitý styl, který se vyznačoval bohatou fantazií plnou poezie a originálních nápadů a živým a obrazivým jazykem. Často psal ve veršované formě. Jeho autorská fantazie nejednou překračuje technické možnosti loutkového divadla. Hry Josefa, v souboru zásadně jmenovaného Pepík, většinou režíroval Alois Křešnička, ale sedm titulů režijně vedl sám Josef (v letech 1962–1965). V roce 1966 uvedla Radost pásmo Barevné pohádky, sestávající ze dvou scének na Josefovo libreto – Žlutá čepice a Pohádka z barevných listů – a jedné pantomimy V. Cinybulka (r: A. Křešnička). Pásmo mělo na 15. loutkářské Chrudimi mimořádný ohlas a získalo ve své kategorii 1. místo; oceňováno bylo i básnivé libreto s filosofickou hloubkou. Následovala inscenace Toman a lesní panna (1968). Baladu F. L. Čelakovského připravil textově Josef Křešnička a v režii Aloise Křešničky vzniklo představení, které se stalo absolutním vítězem 1. mezinárodního loutkového festivalu v maďarské Békéscsabě (1968) a rok nato bylo velmi úspěšné na 2. mezinárodní loutkářské Chrudimi. Touto inscenací vrcholila spolupráce Aloise a Josefa Křešničkových, která je charakteristická režisérovým citem pro básnivou notu autorské předlohy.
Od sedmdesátých let se v Radosti postupně ujímal režijního vedení Ivan Křešnička. Josef Křešnička však zůstal hlavním autorem uváděných her. Z nejvýznamnějších připomeňme Kůzlátka a vlk (1971), Malenka (1978), Faust (1982), Pták Ohnivák a liška Ryška (1986), Třetí sudička (1988). Mezi tím byla řada loutkových her, které Josef v souladu s Ivanovou režijní koncepcí upravoval, a mnohdy tak vznikly svébytné verze původního textu. Pro úplnost je třeba dodat, že texty Josefa Křešničky se v Radosti hrají nadále, samozřejmě v nových inscenacích.
Josef Křešnička pro Radost také napsal a redakčně připravil pět jubilejních almanachů, které se vyznačují nejen obvyklou faktografií, ale zejména něžným humorem a sebeironií. Bylo již zmíněno jeho režijní angažmá, na některých inscenacích měl podíl jako hlasový interpret. V roce 1962 se ujal souborových dětí a vytvořil loutkářský kroužek Pohádka. Josef Křešnička jen zlehka usměrňoval dětskou hravost, ale vzniklo několik velmi zajímavých inscenací, např. Ferda Páv, fotograf (podle Ch. Morgensterna, 1965) nebo Hrajte si s námi (z Hrubínových veršů). Pohádka se třikrát představila na Skupových Strakonicích a byla delegována na X. Šrámkův Písek. S dětmi pracoval Josef Křešnička i v Česticích, občas vzniklo i nějaké představení; v roce 1995 založil a organizoval dětské soutěže v literární tvořivosti.
K jeho nedožitým šedesátinám se v pražské Říši loutek uskutečnil 23. 11. 1999 Klub UNIMA, na kterém vystoupili členové Říše loutek, strakonické Radosti a žákyně ZUŠ ze Strakonic. Domácí soubor pak uctil svého kmenového autora na vzpomínkovém večeru 26. 11. 1999 ve strakonickém kulturním domě.
Výběr z literatury:
25 let loutkové scény Radost. Almanach. Strakonice: DK ve Strakonicích. 1975.
30 let loutkového divadélka Radost Strakonice. Almanach. Strakonice: DK ROH ČZM Strakonice. 1980.
RICHTER, Luděk. 50 Loutkářských Chrudimí. Praha: Dobré divadlo dětem a IPOS. 2001. ISBN 8090297501 (DDD), 807068156X (IPOS).
CÍSAŘ, Jan a kol. Cesty českého amatérského divadla. Praha: IPOS. 1998. ISBN 80-7068-129-2.
CHUDOBOVÁ, Kateřina. Loutková scéna Radost ve Strakonicích (1950–1989). Diplomová práce. Olomouc: Filosofická fakulta University Palackého. 2014.
NOVÁK, Jan. Fenomén českého loutkářství. Praha: KANT. 2016. ISBN 978-80-7437-205-6.
Padesát let radosti s Radostí. Almanach.Strakonice: Radost Strakonice, o. s. 2000.
Příliš krátká čtyřicítka. Almanach. Strakonice: DK ČZ Strakonice. 1990.
Soubor Radost ODPM Strakonice. Čsl. loutkář. 1978, č. 7, s. 168.
Zpráva o stavu Radosti 1950–1985. Almanach.Strakonice: ZK ROH ČZM Strakonice. 1985.