(12. 8. 1962, Bratislava)
Herečka, absolventka loutkoherectví na pražské DAMU, zakládající členka souboru Buchty a loutky, lektorka loutkářských dílen.
Při studiu matematického gymnázia Jura Hronca v Bratislavě působila ve studentském divadle Úsmev, které v profesionalizované podobě stále funguje. Vedli je manželé Michalidesovi, kteří se hodně zaměřovali na improvizace a práci na etudách. Díky jejich vlivu se Bruknerová, rozená Halušťoková, chtěla věnovat herectví a pohybovému divadlu, ke studiu na Vysoké škole múzických umění (VŠMU) však opakovaně nebyla přijata.
V té době ji oslovil režisér Platon Baker, který se vrátil do Bratislavy po ukončení DAMU, aby s ním nastudovala inscenaci pro loutkové divadlo. Nechala se jím inspirovat a přihlásila se na katedru loutkářství pražské DAMU, přijata byla na druhý pokus. Studo vala s Markem Bečkou a Vítem Bruknerem, kteří se spolu s ní a s o rok mladšími kolegy Radkem Beranem, Josefem Vondráčkem a scénografem Tomášem Zmrzlým stali zakladateli souboru Buchty a loutky (B+L).
Při studiu (1986–1990) Bruknerovou ovlivnil zejména přístup talentovaného spolužáka Radka Bachratého, výtvarně nadaného režiséra, který měl předchozí zkušenosti z bratislavského loutkářského souboru. S herci nastudoval Danteho Božskou komedii, kterou vystavěl jako sled po sobě jdoucích výjevů. V některých z nich pracoval se starými, ve škole nalezenými předměty, které herci improvizovaně, s nadsázkou rozehrávali. Tato spolupráce se později stala jednou z inspirací pro hledání poetiky a výrazu souboru Buchty a loutky. Na podobném principu hry se starými věcmi vznikl také automat na pohádky, který Bruknerová sehrála spolu s budoucími členy Buchet a loutek v rámci Divadelní pouti na pražském Střeleckém ostrově (1991).
V témže roce odešla do Chebu, kde skupina Buchty a loutky vznikla jako součást Západočeského divadla . Dvou a půlleté období se vyznačovalo jistotou fi nančního a výrobního zázemí velkého divadla, zároveň však mladí absolventi DAMU toužili v nové, svobodné společnosti, v období po sametové revoluci 1989, po tvůrčím rozletu, absolutní nezávislosti. Proto se v roce 1994 vrátili do Prahy a působili pod hlavičkou Kulturního domu Mlejn. V roce 2002 se soubor usadil v prostoru Švandova divadla na Smíchově. Výrazným počinem chebské éry, s nímž B+L uspěly i na festivalu Skupova Plzeň, byl Tajemný cizinec (a: M. Twain, M. Bečka, r: M. Bečka, 1992), hra pro mládež a dospělé. Už tady se objevily i drobné loutky a zdánlivě nedokonalé rekvizity, které jsou dnes synonymem tvorby B+L.
Bruknerová v divadle působí především jako (loutko)herečka, například v inscenacích Příběh ??? člověka (a: B. N. Polevoj + kolektiv B+L, r: kolektiv B+L, 1996), Artuš neboli Artuš (a: B+L, r: M. Bečka, s: R. Smolík, 2007), Anča a Pepík (a: L. Lomová, r: V. Brukner, s: B. Čechová, 2008), Čelisti Reloaded (r: R. Beran, 2011), Skřítek (a+r: M. Bečka, s: T. Komárková, 2013), Calisto (a: F. Cavalli, r: V. Brukner, 2013), Norská pohádka (na motivy norské lidové B+L, r: M. Bečka, 2015), Hrůza v Brně (a: A. Goldfl am, r: V. Brukner, s: B. Čechová, K. Housková, 2016). Své režijní ambice projevila ve čtyřech inscenacích – Dřevěný nožíček (1993), Zlatíčko (1994), Tři medvědi a babka Chňapka (ve spolupráci s V. Bruknerem, 2002) a Anička a beránek (a: Z. Bruknerová, K. Schwarzová, B. Jakůbková, s: B. Jakůbková, 2010), předvánočním příběhu o trochu svéhlavé holčičce a jejích pomocnících.
V 90. letech Zuzana zpívala a hrála spolu se svým manželem Vítem Bruknerem v Domácí kapele, kterou založil v roce 1988 bubeník Plastic People of the Universe Jan Brabec. Příležitostně vede tvůrčí dílny pro loutkáře, ve spolupráci s Miroslavem Trejtnarem pořádá workshopy pro zahraniční účastníky, zaměřené především na práci s marionetami.
Aktivně se podílí na záchraně Milíčovy kaple v Praze-Malešicích a organizování života kolem této modlitebny, která patří Ochranovskému sboru UNITAS FRATRUM.
Výběr z literatury:
Buchty a loutky 20. Praha: Buchty a loutky. 2011.
DUBSKÁ, Alice, MALÍKOVÁ, Nina. Czech Puppet Theatre Yesterday and Today. Prague: Theatre Institute. 2006. ISBN 80-7008-199-6
LEŠKOVÁ DOLENSKÁ, Kateřina. Spolu jsme nikdy divadlo dělat nechtěli… Loutkář. 2006, č. 6, s. 284–287.
MALÍKOVÁ, Nina. Jak chutnají loutky po 10 letech. Loutkář. 2001, č. 4, s. 168.
VOJTÍŠKOVÁ, Zuzana. Svět se řítí do ďáblovy řiti. Loutkář. 2016, č. 3, s. 52–53.