(27. 1. 1948, Hradec Králové – 27. 8. 2023, Záměl)
Loutkářský výtvarník, řezbář, sochař.
Vystudoval v letech 1963–1967 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně (obor hračka-loutka) a jeho další osudy byly spjaty s královehradeckým divadlem DRAK. Hned po škole zde absolvoval krátkou praxi a již tehdy byl zcela zaujat prací řezbáře a scénografa Františka Vítka, který ovlivnil i jeho další tvorbu.
Do divadla DRAK nastoupil Doležal až po vojně v roce 1969 jako technolog. Setkal se tam i s dalšími výtvarníky: Pavlem Kalfusem, Věrou Říčařovou, Petrem Matáskem a ve svých následných působištích i s Miroslavem Melenou či Aloisem Tománkem. V DRAKu působil ve dvou etapách, nejprve v období 1969–1974 a později v letech 1976–1994. Dvě sezóny (1974–1976) byl v Naivním divadle v Liberci. Jako řezbář musel zvládnout styl těchto výtvarníků a zároveň nezapomenout na svou vlastní volnou tvorbu.
Jako realizátor i svědek byl u nejvýraznějších inscenací DRAKu, např. Princezna s ozvěnou (a: V. Pospíšilová, r: J. Kroft a, v: P. Kalfus, 1971), Jak se Petruška ženil (a: Z. Říha, r: J. Kroft a, v: P. Kalfus, 1973), Enšpígl (a: J. Bártek, r: J. Kroft a, v: F. Vítek, 1974), Zlatovláska (a: J. Kainar, r: J. Kroft a, v: P. Matásek, 1981). Výtvarníci, s nimiž Doležal spolupracoval, si ho nesmírně vážili a oceňovali jeho schopnost proměnit při zachování osobitého rukopisu jejich dvourozměrné návrhy do plastické podoby a charakteru figur. Svou pověstně výbornou technologii loutek přizpůsoboval nejen výtvarníkům a jejich požadavkům (uměl reprodukovat i akcentovat osobnost autora výpravy), ale i hercům a jejich individuálním požadavkům pro hru s loutkou. „Loutky, vyjadřují Doležalův vztah k divadlu přes materiál stejně důrazně jako vnitřní schopnost vyjádřit význam nadsazený rysem struktury, řezbářskou modelací.“ (Sylva Šimáčková-Marešová) Jeho řezbářská a rukodělná práce na loutkách a objektech vysoce poznamenala kvalitu inscenací.
Jaroslav Doležal spolupracoval s řadou českých loutkových divadel (kromě DRAKu a Naivního divadla Liberec i s Malým divadlem v Českých Budějovicích, Divadlem rozmanitostí v Mostě, s Divadlem Radost v Brně, Docela velkým divadlem v Litvínově), ale i v zahraničí (s Jiřím Břenkem v Banské Bystrici na Slovensku, Loutkovým divadlem ve Walbrzychu v Polsku a Loutkovým divadlem v německém Magdeburku či Th éâtre l´Illusion v kanadském Montréalu), významná je i jeho spolupráce se soubory soustředěnými kolem Karla Šefrny a jeho syna Matěje ve Svitavách (Hudební divadlo Svitavy, Divadlo Karle Svitavy). Řadu loutek vytvořil pro loutkové inscenace loutkoherečky Evy Hruškové, ale i pro Divadlo U staré herečky Jarmily Vlčkové. Jeho výrazný výtvarný podíl (scéna i loutky) byl zejména u inscenací Perníková chaloupka (r: Z. Říha, 1982, 2003), O rybáři a jeho ženě (r: Jakub Kroft a, 1992), Tři veteráni (r: M. Čech, 1993), Loupežníci na Chlumu (r: M. Kopecký, 1993) v DRAKu. V Hudebním divadle ve Svitavách pak Macbeth (1994) a Bajaja (1994) ve spolupráci s režisérem a loutkářem Matějem Šefrnou.
Doležalovo řezbářské umění i divadelní zkušenost ho přivedly jako externího pedagoga i na katedru alternativního a loutkového divadla DAMU, kde od roku 1993 působil. Řada studentů vzpomíná na jeho pedagogické vedení a zahraniční studenti, se kterými zde spolupracoval, se na něj obrátili i v případě dvojí krátké pedagogické stáže (2010, 2012) v Jižní Koreji (Soul). Ve svém životopise se Doležal může pochlubit řadou výstav samostatných (doma i v zahraničí) i mnoha výstavami společnými. Jeho dílo mohli obdivovat v Budapešti, Vídni a v poslední době putovaly jeho loutky do Tokia i do Soulu.
Do srpna 2023 působil jako umělec ve svobodném povolání především ve své dílně v Záměli u Vamberka, kde vytvářel dřevěné plastiky, poloreliéfní loutky a objekty, sochy z kamene i ze dřeva a věnoval se řezbářství, grafice i malbě.
Výběr z literatury:
BENČOVÁ, Monika. Dřevo a Jaroslav Doležal. (Doprovodný text ke stejnojmenné výstavě konané ve dnech 17. 9. – 30. 10. 2016 v Suchardově domě Městského muzea v Nové Pace). Nová Paka: vlastním nákladem Jaroslava Doležala. 2016. ISBN 978-80-270-0393-8.
MALÍKOVÁ, Nina. DRAK – to není jen divadlo, ale i lidé v něm. Loutkář. 2008, č. 6, s. 271–272.
MAREŠOVÁ, Sylva. Recenze výstavy (bez titulku). Loutkář. 1994, č. 5, s. 114.