(18. 6. 1954, Praha)
Pedagožka, lektorka, režisérka, loutkářka a hlasová interpretka, dlouholetá aktivní členka Říše loutek.
V letech 1973–1977 studovala na Pedagogické fakultě UK, zde také založila a vedla loutkářský soubor Koloběžka. Po absolvování dálkového studia loutkového divadla pro absolventy střední pedagogické školy na loutkářské katedře DAMU (1979) nastoupila jako učitelka na Střední pedagogickou školu v Praze. V roce 1970 absolvovala Lidovou konzervatoř.
V současné době vyučuje dramatickou výchovu na Vyšší odborné škole pedagogické a sociální a dále propedeutiku sociálních dovedností na Husitské teologické fakultě UK, katedře učitelství.
Věnuje se propagaci využití loutkového divadla a loutek jako nedílné součásti výchovného procesu v mateřských školách. Na toto téma pořádá semináře pro učitelky mateřských škol u nás i v zahraničí. Vede semináře v rámci Loutkářské Chrudimi a pro amatérské loutkářské soubory (LS Louny, Přerovský Kašpárek, Zvoneček aj.) pořádá školení, nejčastěji na téma hlasová výchova či animace marionet.
S loutkovým divadlem byla v kontaktu od narození, její rodiče Růžena Dotřelová a Bohumil Dotřel, zakládající člen SAL SČDO a v 70. letech člen výboru české sekce UNIMA, působili v pražské Říši loutek. Sama se ve svých sedmi letech stala aktivní členkou tohoto souboru. Z dětských mluvičských rolí se vypracovala v profesionální hlasovou interpretku dětských a dívčích rolí. Svou divadelní představivost, smysl pro dramatickou zkratku i výtvarnou invenci začala postupně uplatňovat v sólových výstupech s loutkou, které jí přinesly ocenění na loutkářských amatérských přehlídkách.
Pro Říši loutek upravila a režírovala řadu inscenací, mezi první patřila Kecafán aneb Hacafán (a: A. Wolf, r+s: H. Dotřelová, 1979), do které zapojila tehdejší mladé členy souboru Říše loutek, a posléze např. inscenace Pohádky o drakovi (a: M. Mašatová, 1984), která byla nazkoušena jako zájezdový kus. V roce 1986 se na Loutkářské Chrudimi se svým výkonem v inscenaci Hrubínovy pohádky zařadila mezi nejúspěšnější individuální výstupy s loutkou.
Později se zaměřila na klasické pohádky, např. Kocour v botách (a+r: H. Dotřelová, s: P. Zeman, 1997) či javajková inscenace Říše loutek O nezbedných kůzlátkách (a+r: H. Dotřelová a T. Zlesáková, s: I. Marečková, 2009).
Ve spolupráci se svým manželem Janem Müllerem se podílela na realizaci několika výprav pro divadla Říše loutek, Zvoneček či Jiskra. Mezi další loutková divadla, se kterými úzce spolupracuje, patří také soubor Bubeníček.
Věnuje se dabování loutkových filmů, její nejúspěšnější angažmá bylo v seriálu Chaloupka na vršku (český loutkový animovaný televizní seriál vysílaný v rámci večerníčku, a+r+s: Š. Váchová, 2006).
Pravidelně zasedá v porotách krajských postupových přehlídek pro Loutkářskou Chrudim a je členkou SAL SČDO. V Říši loutek byla řadu let členkou i předsedkyní umělecké rady.
V roce 2014 jí bylo uděleno ocenění Zlatý odznak J. K. Tyla za celoživotní herecké, režisérské a pedagogické zásluhy v oblasti loutkového divadla.
Výběr z literatury:
DOTŘELOVÁ, Hana. Loutka a její řeč. Olomouc: Čechova Olomouc. 2015.
DOTŘELOVÁ, Hana. Literárně-dramatická činnost, rozvoj komunikativních dovedností. In: HÁJEK, Bedřich, PÁVKOVÁ, Jiřina a kol. Školní družina. Praha:Portál. 2011, s. 109–113.
MALÍKOVÁ, Nina. S Říší o Říši. Loutkář. 1995, č. 10, s. 232. Almanach Říše loutek 1920… Praha: Říše loutek a Česká pojišťovna. 1996.