(22. 9. 1941, Svratka, okr. Žďár nad Sázavou)
Dramaturg a vysokoškolský pedagog, dlouholetý prorektor AMU. Formoval novou, komplexně pojímanou podobu dramaturgie, významně ovlivnil řadu studentů, později výrazných tvůrců loutkového a alternativního divadla.
Vyrůstal v Liberci, jehož prostředí ho hodně formovalo – lyžoval a věnoval se atletice, zejména sprintu. Po maturitě na tamním gymnáziu se chtěl zabývat jadernou fyzikou, ale v roce 1958 nedostal doporučení ke studiu. Pracoval u pásu, v karosárně a v kalibračním oddělení v národním podniku LIAZ, živil se jako mistr plavčík. Se zájmem navštěvoval Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, postupně se seznámil s tehdejším dramaturgem a pozdějším překladatelem z italštiny Zdeňkem Digrinem. Ten ho inspiroval natolik, že se Klíma přihlásil na DAMU (1959–1963). Studoval činoherní dramaturgii v době, která začínala být umělecky bohatá, výrazně ho ovlivnilo dílo spisovatelů Arnošta Lustiga, Josefa Škvoreckého, Milana Kundery, režisérů Věry Chytilové, Evalda Schorma, Jiřího Menzela, poslouchal rozhlasové hry, sledoval výtvarné umění. Na DAMU na něj měli vliv herci Miloš Nedbal, Vlasta Fabiánová a režiséři František Štěpánek a zejména Luboš Pistorius, tehdejší ředitel Divadla na Vinohradech, kam studenti chodili na stáže a konzultace.
Po absolutoriu dostal umístěnku do repertoárového Divadla pohraniční stráže v Chebu (1963–1964), kde mj. stál u zrodu světové premiéry Bolehlav pro Sokrata (a: F. Daniel, r: K. Novák, 1964). Po vojně, kterou částečně prožil také v Chebu, se snažil pracovat na volné noze, ale tehdejší politická situace takovým svobodomyslným snahám nepřála.
Spolu s režisérem Zdeňkem Pošívalem, dramaturgem Karlem Vašíčkem, scénografem Miroslavem Melenou a muzikantem Petrem Růžičkou založili Herecký kabaretní klub Na forbíně (1969–1970), který se v prostoru Malostranské besedy v Praze střídal s Divadlem Dostavník a s Divadlem Járy Cimrmana. Svůj repertoár dělili na tři linie: kabaretní – klasická fraška Dezertéři z Volšan (a: E. A. Longen: Z. Pošíval, 1969), Cesta na parníku Lanna 8 (a: J. Hašek, E. E. Kisch, E. A. Longen, r: M. Lorencová, 1970), filozofující – Slečna Julie (a: A. Strindberg, r: J. Grossman, d: K. Vašíček, 1970) a hudební – Zabraňte neřestem, pánové! aneb Masér v dámské lázni (a: W. Wig, M. Klíma, Z. Pošíval, r: Z. Pošíval, 1970). Herecký kabaretní klub Na forbíně spolupracoval s herci Květou Fialovou, Antonií Hegerlíkovou, Evou Blažkovou, Karlem Augustou, Jiřím Lírem, Janem Skopečkem, Janem Teplým a dalšími. Pořádal tzv. Akterfóra – talk show s hercem nebo tvůrcem –, organizoval výstavy a koncerty. Všichni věřili v možnosti svobodné tvorby, postupně jim však režim zakazoval titul za titulem, až byl klub definitivně uzavřen.
Klíma odešel do Západočeského divadla Cheb, které se stalo útočištěm nežádoucích režisérů a herců (Miloš Horanský, Jiří Budínský, Václav Beránek, Jan Grossman). Spolupracoval tu mj. i s režiséry Evou Tálskou – Manon Lescaut (a: V. Nezval, 1971), Peterem Scherhauferem – Talisman (a: J. J. Nestroy, 1972), Evaldem Schormem – Lofter (a: V. Hugo, G. Weisenborn, 1973) a dalšími. Asi nejvýrazněji ho v tomto období ovlivnila spolupráce s J. Grossmanem, díky němuž si uvědomil, že divadlo se nesmí brát vážně, ale musí se dělat pořádně. Společně připravili řadu vynikajících inscenací, např. Osudy dobrého vojáka Švejka (a: J. Hašek, J. Grossman, 1974), Král Lear (a: W. Shakespeare, 1975), Škola pro ženy s hercem Václavem Beránkem (a: Molière, 1975), Racek (a: A. P. Čechov, 1978), Popel a hvězdy o Albrechtu z Valdštejna s Gustavem Opočenským v hlavní roli (a: J. Bouček, r: J. Grossman, 1978).
Po zákazu činnosti pražského Divadla za branou, obsadil Klíma v Chebu herečku Vlastu Chramostovou do pohádky Dalskabáty hříšná ves (a: J. Drda, r: J. Budínský, 1972) a posléze do hry Matka kuráž a její děti (a: B. Brecht, r: L. Pistorius, 1973). Do angažmá a především také do nově zřízeného Studia „d“ pozval čerstvého absolventa JAMU Miroslava Krobota, s nímž Klíma nastudoval např. komedie Kvadratura kruhu (a: V. Katajev, r: M. Krobot, 1974) a Útěk (a: M. Bulgakov, 1977). V politicky nepříznivé atmosféře se podařilo odpremiérovat i hru Toma Stopparda Jsem volný jak ten pták (r: J. Budínský, 1978).
Po desetiletém působení v Chebu dostal Klíma příležitost v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Poté, co nechal ve světové premiéře nastudovat hru o francouzském prokletém básníku F. Villonovi a o jeho zápase mezi ochočeným životem ve společnosti a osamělým životem individualisty Hodina mezi psem a vlkem (a: D. Fischerová, r: L. Pistorius, 1979), která byla po čtyřech reprízách komunistickou cenzurou zakázána, se vrátil zpátky do Chebu.
V roce 1980 přešel spolu s režiséry Janem Grossmanem a Miroslavem Krobotem do Divadla Vítězného února Hradec Králové, což pro něj bylo ve vztahu k loutkovému divadlu rozhodující. Nový šéf obchodního oddělení a pozdější ředitel Ladislav Zeman vytvořil divácké skupiny a nalákal do divadla mladé lidi na úspěšné inscenace, které Klíma dramaturgoval – Na skle malované (a: K. Gärtnerová, E. Bryll, r: M. Krobot, 1980), Revizor (a: N. V. Gogol, r: J. Grossman, 1980), Maryša (a: A. a V. Mrštíkovi, r: J. Grossman, 1981), Don Juan (a: Molière, r: J. Grossman, 1982).
Klíma také okamžitě navázal spolupráci s tvůrci Divadla DRAK Josefem Kroftou, Petrem Matáskem, Jiřím Vyšohlídem a dalšími. Ve zkušebně Divadla Vítězného února společně založili Studio Beseda (1980–1984), kde tvořili na principu tzv. interakce komponentů (tj. spolupráce, resp. vzájemného ovlivňování všech divadelních složek – dramaturgie, režie, scénografie, herectví, pohybu a hudby) přelomové a průkopnické inscenace kombinující činohru a loutkové divadlo …na Candida (a: Voltaire, M. Klíma, J. Krofta, P. Matásek, r: J. Krofta, s: P. Matásek, 1980), Lituji, že nejsem básník (a: A. Beer, M. Klíma, J. Krofta, P. Matásek, r: J. Krofta, s: P. Matásek, h: K. Cón, 1981), velmi emotivní inscenaci Pastýřka putující k dubnu (a: R. Jeffers, J. Grossman, M. Klíma, J. Krofta, P. Matásek, J. Vyšohlíd, r: J. Krofta, 1982), hru o sebeobětující se lásce Romeo a Julie (a: W. Shakespeare, r: M. Krobot, 1982), Škola staletími (a: kolektiv, r: J. Krofta, s: P. Matásek, h: K. Cón, 1982).
Pro tvorbu Studia Beseda bylo důležité znát práci a způsoby uvažování dalších studiových divadel té doby, proto se v Hradci uskutečnilo pracovní setkání studiových souborů (Naivní divadlo Liberec, Divadlo na okraji Praha, HaDivadlo Brno, Divadlo Husa na provázku Brno, Činoherní studio Ústí nad Labem, Studio Ypsilon Praha), které se posléze několikrát zopakovalo, probíhaly při něm otevřené zkoušky a inspirativní diskuze.
Situace v Divadle Vítězného února se postupně stávala opět politicky neudržitelnou a tvůrčí tým byl rozehnán, Klíma se uchýlil do loutkového DRAKu, kde spolu s Josefem Kroftou a Petrem Matáskem vytvořili legendární inscenace. Bylo to období, kdy mohl hlouběji zkoumat a pochopit možnosti loutek. Pod Kroftovým vlivem si ujasnil, že loutka není zmenšenina herce a loutkové divadlo není nápodoba činohry, loutka nesmí být psychologicko-realisticky popisná, své kouzlo má při symbolickém použití. Se svým činoherním vědomím začal Klíma Kroftovi nabízet texty, které se předtím v loutkovém divadle nerealizovaly, značnou příležitost viděl zejména v mýtech a hrách s nadpřirozenými elementy, kterým loutky mohou nabídnout zajímavou a uvěřitelnou nadstavbu a metaforu, navíc provedenou s nadhledem. V tomto duchu byly nastudovány např. Sen noci svatojánské (a: W. Shakespeare, r: J. Krofta, 1984), Prodaná nevěsta (a: B. Smetana, r: J. Krofta, s: P. Matásek, 1986), Píseň bohatýrů Kalevaly (a: M. Klíma, J. Krofta, r: J. Krofta, 1986), z pohádek Slon a mravenec (a: D. Mrázková, r: J. Krofta, 1983). Nejslavnější a společensky nejzávažnější byla Píseň života (a: J. Švarc, r: J. Krofta, 1985), pohádka ruského autora s původním názvem Drak, nastudovaná jako kritika totalitního režimu; drakem, který ovládá město a terorizuje je, byl živý herec. Manipuloval s lidmi – loutkami, marionetami na nitích. Ve spolupráci s dánským divadlem Odense vznikla Královna Dagmar (a: L. Kundera, M. Klíma, r: J. Krofta, s: P. Matásek, 1988). S DRAKem, resp. Mezinárodním institutem figurativního divadla Hradec Králové, spolupracoval Klíma ve stejném týmu i po sametové revoluci, např. Babylónská věž (a: J. Krofta, M. Klíma, P. Matásek, r: J. Krofta, s: P. Matásek, 1993).
Na přelomu 80. a 90. let působil jako dramaturg v Krátkém filmu, spolupracoval s Břetislavem Pojarem, Jiřím Bartou, Edgarem Dutkou, Janem Svěrákem. V roce 1990 se krátce spolu s J. Grossmanem vrátil do Divadla Na zábradlí – Largo desolato (a: V. Havel, r: J. Grossman, 1990) – a zároveň začal učit na zreformované Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU (spolu s J. Kroftou, K. Makonjem, K. Brožkem, L. Bělohradskou, M. Krobotem, J. Schmidem, M. Schartovou aj.), v letech 1991–1993 byl zvolen děkanem a v období 2005–2013 působil jako prorektor AMU. Od roku 2009 je předsedou oborové rady doktorského studia na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU a systematicky podporuje práci divadelníků, kteří tvoří se specifickými skupinami, zejména s herci s mentálním handicapem.
Jako dramaturg prošel i Národním divadlem (1996–2002), kam znovu přivedl V. Chramostovou, s J. A. Pitínským nastudoval Maryšu (a: V. a A. Mrštíkové, 1999).
Významným Klímovým přínosem pro loutkové divadlo bylo vydání řady publikací o tvůrcích, s nimiž se blíže potkal, např. Josef Krofta – Babylónská věž (1993), Mor na ty vaše rody!!! – DRAK (2001), Josef Krofta – inscenační dílo (2003), Studio Beseda – setkání režisérů (2013), Petr Matásek – prostor, hmota, divadlo (2013), Divadelní osmdesátky a Studio Beseda (2014, Cena Divadelních novin v kategoriiDivadelní publikace roku 2014) ad. Inicioval vznik série deseti svazků řady Divadlo a interakce (Cena festivalu …příští vlna/next wave… v kategorii Publikační čin, 2016) a průřezové publikace Živé dědictví loutkářství (2013). Kniha O dramaturgii shrnuje celoživotní zkušenosti tohoto divadelního tvůrce. V roce 2016získal Cenu Českého střediska ASSITEJ pro významnou osobnost v oblasti divadla pro děti a mládež.
Výběr z literatury:
KLÍMA, Miloslav a kol. Divadelní osmdesátky a Studio Beseda. Praha: Pražská scéna. 2014. ISBN 978-80-86102-87-0.
KLÍMA, Miloslav. Výzvy pro dramaturgii, která sdílí společný prostor v neinterpretačním, autorském divadle. In: CINDLEROVÁ, Jana a kol. Dramaturgie pro jednadvacáté století. Praha: NAMU. 2013, s. 77–83. ISBN 978-80-7331-296-1.
KLÍMA, Miloslav. O dramaturgii. Praha: Pražská scéna a Nakladatelství AMU. 2016. ISBN 978-80-86102-98-6.
KLÍMA, Miloslav. Čas pro dramaturgii. Scéna. 1986, č. 25–26, s. 3.
KLÍMA, Miloslav a kol. Studio Beseda – setkání režisérů. Praha: Pražská scéna. 2013. ISBN 978-80-86102-79-5.
ŠPLÍCHALOVÁ MOCOVÁ, Kateřina. Pan dramaturg. Loutkář. 2016, č. 2, s. 4–8.