(8. 11. 1931, Březové Hory u Příbrami)
Akademický sochař, loutkář, výtvarník, režisér.
Po absolvování řezbářského oboru na Ústřední škole bytového průmyslu (1946–1949) studoval užité sochařství u profesora Josefa Wagnera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1949–1954).
Loutky ho zajímaly od dětských let. Pilně navštěvoval představení lidového loutkáře Vojtěcha Kopeckého, který míval svou boudu celé léto na okraji Letenských sadů, a také Říši loutek a Skupovo divadlo.
Členem souboru Říše loutek byl již od svých 15 let, začínal zde jako pomocný technik, brzy se uplatnil jako vodič loutek a mluvič (zejména charakterních a komických rolí). Velkou inspirací se mu stal zájezd moskevského Ústředního loutkového divadla vedeného S. V. Obrazcovem v roce 1948. Vytvořil několik mimických loutek (Pan Palec, Stoprocentní řečník, Kládynka Kuďousová aj.) a začátkem padesátých let i několik sólových loutkářských výstupů, které nezapřely inspiraci Obrazcovem. Sólovým výstupům se pak věnoval soustavně a dlouhodobě, byl za ně oceněn na Loutkářské Chrudimi (1956, 1960, 1961) a posléze se jim věnoval i profesionálně.
Po ukončení studií měl nabídky od prof. Skupy a dr. Malíka, aby nastoupil do jejich divadel, nakonec se však rozhodl převzít po Vojtěchovi Suchardovi vedení pražské Říše loutek.
Ve funkci uměleckého vedoucího se od roku 1957 stal hlavním výtvarníkem, technologem a kmenovým režisérem. Jako umělecký vedoucí změnil dosavadní inscenační praxi v souboru tak, že každá inscenace byla po výtvarné stránce koncipována individuálně (v suchardovské éře se řada inscenací hrála se základní sadou loutek, které se jen převlékaly, a stejně tak dekorace byly využívány pro více inscenací). Kromě toho přinesl do souboru osvěžení v podobě soudobého výtvarného jazyka, navazujícího na domácí tradici. Za jeho vedení se Říši loutek podařilo dostat z přešlapování na místě a dosáhla tehdy svého poválečného vrcholu.
První inscenace, kterou v Říši loutek Koubek režíroval a zároveň pro ni i vytvořil loutky, byla hra Vojtěcha Cinybulka Hračky na cestách (s: J. Karpaš, 1957), která byla v přímém přenosu vysílána televizí a na Loutkářské Chrudimi získala 2. cenu za dokonale marionetářsky provedenou inscenaci (zvláště za citlivou režii hry) a zároveň pohár ÚRO za nejlepší provedení současné hry.
Ve svých začátcích vytvářel Koubek osobitě stylizované loutky, výrazné lapidární modelace, často vycházející z geometrických tvarů. Tato linie se prvně projevila v maňáskové inscenaci Hurá na jeviště (a: V. Šmejkal, r: B. Koubek a V. Šmejkal, s: B. Koubek a O. Nezbeda, 1957) či ve Zlé princezně Rozalindě (a: L. Tesařová, 1958), v obou případech se kromě výpravy ujal Koubek také režie. Svou režijně-výtvarnou koncepci invenčně projevil zejména v případě Pohádkového zákona (a: Karel Mašek – Fa Presto, 1961), kde svůj humor, hravost i jemnou parodii podtrhl lyrickou stylizací loutek, či při inscenaci Kouzelník Smaragdového města (a: A. Volkov, V. Kawon, r: J. Novák, 1966), kde byl autorem výtvarného řešení.
Další výtvarná linie byla inspirována lidovým uměním (loutky lidových loutkářů, obrázky na skle apod.). Koubkovým tvůrčím počinem bylo uvedení Johana doktora Fausta (úprava: V. Kawon, r+s: B. Koubek, 1968), za kterého na Loutkářské Chrudimi získala Říše loutek 1. místo v kategorii dospělých souborů. Nepokrytým přihlášením se k primitivnímu kouzlu marionet kočovných loutkářů se dokázal dokonale vcítit do ducha tohoto naivního výtvarného projevu.
Inspirován varietními produkcemi lidových marionetářů se Koubek pokusil přiblížit k základům divadelní podívané a zprostředkovat divákům radost z divadelní akce a jejích metamorfóz v autorské inscenaci Malé loutkové varieté (a+r+s: B. Koubek, 1970). Tato hra na Loutkářské Chrudimi v roce 1971 obdržela několik ocenění a Koubek zde dokázal dokonale sjednotit působivé výtvarné řešení s promyšlenou, mimořádně náročnou, technologií.
Spolu s režisérem Janem Novákem se Koubek vrátil ke kořenům českého lidového loutkářství v inscenaci určené tentokrát dospělému divákovi. Don Šajn (1977) získal mnohá ocenění a byl posléze hrán i na zájezdech v Německu a ve Francii. Kromě toho, že byl Koubek u této inscenace podepsán pod loutkami a dekoracemi, uplatnil se zde i jako výtečný mluvič několika rolí.
Koubkovo další stylové období bylo ovlivněno tradicí rodinného loutkového divadla. Mezi významné inscenace z této doby patří např. Schmoranzův Začarovaný les (r+s: B. Koubek, 1981) v přepisu J. A. Novotného. Koubek zde s důvěrou v nosnost divadelního textu vytvořil inscenaci, kterou cítil jako poklonu počátkům novodobého loutkářství. Loutky i malované dekorace záměrně navázaly na tradici rodinných divadélek. Později pak Koubek častěji dodával svým loutkám naivní výraz, např. v inscenaci Kašpárkova maminka (a: Karel Mašek – Fa Presto, 1998), která byla po delší době opět hrána marionetami na dlouhém vedení, či ve své poslední výpravě pro Říši loutek, kde si výborně porozuměl s režisérem Josefem Piknerem – společně vytvořili inscenaci Kašpárek v pekle (a: J. Žáček, 2000), vděčně přijímanou malými diváky.
Koubek ovšem vytvořil i inscenace, které se vzpírají jakémukoliv škatulkování. V roce 1972 vypravil inscenaci inspirovanou severskými ságami Labutí princ (a: V. Renč, r: J. Novák) a rok poté vytvořil k bohatýrské inscenaci Krása Nevídaná (a: J. Speranskij, r: H. Zezulová, 1973) netradiční spodové loutky expresivně vytesané z rozpukaných smrkových špalků v hrubých jutových kostýmech a scénu opatřil „těžkými“ dekoracemi, aby tak podtrhl chmurnou atmosféru carského dvora. S touto inscenací uspěla Říše loutek na mnoha přehlídkách – v Žilině, na Loutkářské Chrudimi či v Martině.
V roce 1971 se Koubek rozhodl předat principálské žezlo mladé člence souboru a čerstvé absolventce loutkářské katedry DAMU Haně Zezulové, aby se mohl více věnovat své sochařské tvorbě, členem souboru však zůstal i nadále, především jako výtvarník a občasný režisér.
Celkem pro Říši loutek vytvořil 34 výprav. Byl vynikajícím technologem marionet, při jejich výrobě uplatnil svou nápaditost a perfektní řemeslo. Koubek loutky nejen navrhoval, ale vždy také sám realizoval, v mnoha případech včetně kostýmů. Jeho výpravy nebyly výtvarnými exhibicemi, ale poctivě sloužily loutce a záměru režiséra. Koubek spolupracoval i s dalšími pražskými loutkovými divadly.
V 70. letech principál LD Zvoneček Jiří Vorel pozval Koubka (a některé další členy Říše loutek), aby mu pomohl namluvit playbacky pro inscenace jeho scény. Jednalo se většinou o texty her lidových loutkářů, které byly vždy Koubkovou srdeční záležitostí. Když hrál Zvoneček na LCH inscenaci Marcelino a Boroneli, vlaští loupežníci při moři (ú: V. Cinybulk, r: J. Vorel, s: K. Krob, 1978), odnesl si Koubek cenu za hlasovou interpretaci několika postav. Později na žádost J. Vorla vytvořil i loutky k několika zvonečkovským inscenacím, pro Perníkovou chaloupku (1981), Karafiátovy Broučky (1993), Sojkovu hru Kašpárek u čarodějnice (1993) či Sněhurku a sedm trpaslíků (1999). Zejména Broučky, které ve Zvonečku hráli v Koubkově dramatizaci, vytvořil s potěšením a tato sada loutek je nezpochybnitelně inspirována lidovými soustruženými hračkami.
Pro loutkové divadlo Jiskra z Prahy-Kobylis vytvořil kolekci osobitých marionet na drátě pro inscenaci Jak Martin zachránil Terezku (a: E. Vavruška, r: P. Slunečko, 1990) a výzvou pro něj byla výprava a vytvoření loutek pro inscenaci Zvířátka pana Krbce (r: P. Slunečko, s: V. Renčín a B. Koubek, 1998), kde se s úspěchem zhostil úkolu převést zkratkovité kresby Vladimíra Renčína do marionetových postav.
Koubek se aktivně účastnil výstavních aktivit divadla Říše loutek, jeho loutky byly součástí řady souborných výstav divadla, na mnoha z nich měl zásadní podíl při jejich koncipování i instalaci. V roce 1978 se významně podílel na řešení výstavy životního díla Vojtěcha Suchardy v prostoru Křížové chodby na Staroměstské radnici, výstava pak pokračovala do Nové Paky a Hořic v Podkrkonoší, kde ji Koubek s J. Novákem sami instalovali.
První samostatná výstava Koubkových loutek byla uspořádána v Chrudimi v roce 1969 u příležitosti II. mezinárodního festivalu loutkářů amatérů. V tomtéž městě se v prostorách Galerie Muzea loutkářských kultur konala výstava Bohumír Koubek – loutky (1998). K pětasedmdesátinám mu v roce 2006 v Muzeu hlavního města Prahy připravil soubor Říše loutek reprezentativní výstavu Říše loutek Bohumíra Koubka, výtvarně ji koncipoval František Valena. Tato úspěšná výstava byla posléze přenesena do Hornického muzea v Příbrami.
Také sochařské dílo B. Koubka je často inspirováno loutkami, významnou část tvoří i portréty, např. portrét Maxe Švabinského (1960), busta Vojtěcha Suchardy (1954) zdobící foyer divadla Říše loutek či busta Jana Zrzavého (1976). Koubek inicioval instalaci této busty na krucemburském náměstí v roce 2010 jako poctu svému příteli. Z větších sochařských realizací je třeba připomenout čtrnáct zastavení Křížové cesty pro Kostel Povýšení sv. Kříže v Poděbradech. Koubek je autorem pamětní desky s bustou dr. Jindřicha Veselého (Bavorov, 1974). V roce 1979 vytvořil pamětní desku k 50. výročí založení UNIMA, která je umístěna na divadle Říše loutek, kde byla tato mezinárodní loutkářská organizace založena. Inspirací zde bylo první logo UNIMA od Iva Puhonného, sedm Kašpárků různých národů symbolizuje mezinárodní charakter organizace a tato plastika je dnes vnímána jako jeden z jejích symbolů.
V roce 2008 mu byl Skupinou amatérských loutkářů SČDO udělen Zlatý odznak J. K. Tyla.
Od výboru Společnosti bratří Čapků obdržel v roce 2016 Pamětní medaili Karla Čapka za dlouholetou aktivitu ve prospěch šíření demokratického a humanitního odkazu bratří Čapků a za poctivou a vynikající divadelní a uměleckou činnost, která obohatila naši kulturu.
Výběr z literatury:
Almanach Říše loutek 1920… Praha: Říše loutek. 1996.
Divadélko Říše loutek. Almanach. Praha: Kulturní dům hl. m. Prahy. 1983.
Koutek SAL SČDO. Amatérská scéna. 1974, č. 11, s. 21.
MALÍKOVÁ, Nina. Orákulum podle Bohumíra Koubka. Loutkář. 1995, č. 10, s. 229.
MALÍKOVÁ, Nina. Úctyhodná jubilea. Loutkář. 2009, č. 1, s. 39.
NOVÁK, Jan. Čas loutek Bohumíra Koubka. Praha: Umělecká scéna Říše loutek. 2011. ISBN 978-80-260-0919-1
RICHTER, Luděk. 50 Loutkářských Chrudimí. Praha: Dobré divadlo dětem a IPOS. 2001. ISBN 8090297501 (DDD), 807068156X (IPOS).
Říše loutek Bohumíra Koubka. Katalog. Praha: Říše loutek. 2007.