(21. 9. 1970, Uherské Hradiště – 17. 6. 2016, Praha)
Dlouholetá herečka souboru Buchty a loutky a členka pražského Divadla Na zábradlí.
Svůj život spojila do velké míry s loutkami, přestože jí bylo bližší psychologické herectví. Vkládala ho do loutek, což přinášelo komické situace, které diváci dokázali ocenit. Pocházela z múzické rodiny – matka byla folkloristka, otec umělecký vedoucí Cimbálové muziky Jaroslava Čecha a strýc Mojmír Maděrič populární herec, bavič a hudebník. Vystudovala herectví na brněnské konzervatoři (1985–1990) a loutkoherectví na pražské DAMU (1990–1994).
Ve vnímání loutkového divadla ji ovlivnila zkušenost z hradeckého divadla DRAK, ve kterém hrála během svého studia. Fascinovala ji inscenace Věry Říčařové a Františka Vítka Piškanderdulá, kterou si oblíbila pro jiný přístup k loutce, atmosféru a čistotu. Při práci s loutkami se soustředila na detaily, vyhrála si s drobnostmi, sama si vyráběla některé extra malé rekvizity, bavilo ji loutkové „hračičkování“, což ji také přivedlo k souboru Buchty a loutky (B+L), jehož členkou byla od roku 1997. Oslovily ji poetika a estetika tohoto divadla, které jsou mj. založené na osobité práci s výtvarnem. B+L ve své tvorbě kombinují staré loutky a hračky s reálnými rekvizitami, lidským tělem i s nejnovějšími technologiemi. Pracují s nadhledem a humorem, inscenace často obohacuje živě interpretovaná či improvizovaná hudba a zvuky.
První inscenací Buchet a loutek, v níž Kristina Maděričová hrála, byla Neviditelná Praha (a: na motivy povídky Gustava Meyrinka, r: P. Antoš a Buchty a loutky, s: B. Lhotáková-Hubená, 1997), následoval Urbild (a+r: R. Beran, s: B. Lhotáková, 1997), hra o praobrazu lásky, omylu, odchodu, o prazdroji smíchu, slabosti, žízni, o muži ocelových pěstí, prudkého rozumu a neomezené vůle. Díky B+L Maděričová přišla na to, jaké kouzlo má hraní s loutkami pro dospělé diváky. Svým projevem uměla oslovovat nejen je, ale taky děti. Hrála například v inscenacích Žabák Valentýn (na motivy pohádky B. Bose, r: M. Bečka, s: B. Čechová, 1999), Tři malá prasátka (a+r+s: V. Brukner, 1999), Pomsta (na motivy románu A. Dumase st. Hrabě Monte Christo, a+r: V. Brukner, s: M. Kokošková-Jeřábková, 2002), Pes baskervillesský (a: A. C. Doyle, T. Procházka, r: T. Procházka, s: M. Dubšíková, 2004), Andělíček Toníček (a+ r: V. Brukner, s: B. Jakůbková, 2004), Neposlušná kůzlátka (a+r: V. Brukner, s: B. Čechová, 2006), Tibet – tajemství červené krabičky (a: P. Sís, r: R. Beran, 2006), Kabaret KaKa (r: T. Procházka, 2007), Artuš neboli Artuš (r: M. Bečka, s: R. Smolík, 2007), Zlatá husa (a+r: M. Bečka, s: R. Smolík, 2010). Sama navrhla koncept a režírovala inscenaci na základě afrických pohádkových motivů Opička Jenovéfa (2001) a dále Souhrnné dílo W. Shakespeara aneb loutkový automat pro jednoho diváka (2004).
Spolu s Jiřím Adámkem a Robertem Smolíkem se podílela na scénické kompozici na pomezí pohybového a loutkového divadla Vetřelec (r: J. Adámek, Alfréd ve dvoře, 2007) o ženě, která je vtažena do zápasu, při němž se ocitá tváří v tvář sama sobě, své druhé podobě.
Fascinovala ji také poetika loutek snímaných filmovou kamerou. I proto se se svým manželem Radkem Beranem podílela jako skriptka na natáčení celovečerního loutkového filmu Malý pán, který vznikl na motivy knihy Lenky Uhlířové a Jiřího Stacha Velká cesta malého pána. Příběh o snu, který člověku říká, že mu v jeho poklidném životě něco schází a měl by to najít, je hrán marionetami s odkrytým voděním v reálném prostředí lesa (a: L. Tuček, r: R. Beran, s: F. A. Skála, h: M. Cais, k: F. Sanders, 2015).
V roce 2015 se svým manželem založila Divadlo b, pod jehož hlavičkou společně hráli divadelní verzi Malého pána (r: R. Beran, 2015).
Kromě loutkového divadla ztvárnila Kristina Beranová Maděričová také čistě činoherní role ve více než dvaceti titulech Divadla Na zábradlí, jehož byla členkou v letech 1996–2013. Hrála například v inscenacích PUSH UP 1-3 (a: R. Schimmelpfennig, r: J. Pokorný, 2003), Gazdina roba (a: G. Preissová, r: J. Pokorný, 2004), Cesta hořícího muže (a: K. McAllister, r: M. Záchenská, 2009), Europeana (a: P. Ouředník, J. Mikulášek, D. Viceníková, r: J. Mikulášek, 2011), Šedá sedmdesátá aneb Husákovo ticho (a: D. Viceníková, J. Mikulášek, r: J. Mikulášek, 2013). Její herectví se vyznačovalo jakousi sošností a zároveň jemným ironickým odstupem.
Kristina Beranová Maděričová hrála také drobné role ve filmech, např. v koprodukčním snímku režiséra Roberta Dornhelma Deník Anne Frankové, a v televizních seriálech, například Kriminálka Anděl, Vraždy v kruhu.
Výběr literatury:
Buchty a loutky 20. Praha: Buchty a loutky. 2011.
DUBSKÁ, Alice, MALÍKOVÁ, Nina. Czech Puppet Theatre Yesterday and Today. Prague: Theatre Institute. 2006. ISBN 80-7008-199-6.
LEŠKOVÁ DOLENSKÁ, Kateřina. Spolu jsme nikdy divadlo dělat nechtěli… Loutkář. 2006, č. 6, s. 284–287.
MALÍKOVÁ, Nina. Jak chutnají loutky po 10 letech. Loutkář. 2001, č. 4, s. 168.