(28. 6. 1949, Praha)
Výtvarník a kameraman.
Absolvoval Střední výtvarnou školu Václava Hollara (1970–1974). V 70. letech navštěvoval loutkářský kurz na Lidové konzervatoři Středočeského kraje a četné loutkářské semináře. Byl vedoucím loutkového spolku Škrhola (1962–1964) a posléze od roku 1965 pět let členem pražského LS Pimprle, který vedl M. Ryšavý. V roce 1976 spoluzaložil a vedl v Praze 4 divadelní soubor Hnízdo, který se později zabýval pantomimou a zanikl počátkem 80. let. Pod Müllerovým režijním vedením soubor získal na Loutkářské Chrudimi ocenění za inscenaci Stan Bolovan a jeho děti (a: I. Slavici, r+s: J. Müller, 1977) a další cenu na I. ročníku soutěže Individuální výstup s loutkou za divadelní kousek Pop a Balda (a: S. Puškin, s: K. Růžičková).
V letech 1992–2003 vyučoval technologii konstrukce a výroby loutek a hraček na Soukromé škole uměleckého designu v Praze. Od roku 1994 je členem a uměleckým vedoucím obnoveného sokolského loutkového divadla Bubeníček na Královských Vinohradech.
Spolupracuje s divadly Zvoneček, Jiskra či s pražskou Říší loutek, pro které realizuje výpravy a nebo se podílí na technologii výroby loutek či jejich restaurování.
Jako kameraman a režisér loutkového filmu se zabývá problémem osvětlení loutkového jeviště a své zkušenosti předává na nejrůznějších seminářích a tvůrčích dílnách, včetně Loutkářské Chrudimi.
Podílel se na přípravě desítek loutkových filmů. Spolupracoval především s Lubomírem Benešem v Krátkém filmu Praha – Studiu Jiřího Trnky.
Mezi nejdůležitější filmy, které natočil, patří O Maryšce a vlčím hrádku (a: E. Dutka, r: V. Pospíšilová a E. Dutka, 1979), Král a skřítek (a: L. Beneš a J. Müller, r: L. Beneš, s: J. Tippmann, 1980) či Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku, u kterého režijně asistoval S. Látalovi (a: D. Defoe, scénář: S. Látal, J. Kubíček, kamera: J. Šafář, J. Müller, 1982).
Za kamerou stál také při natáčení šestnácti dílů oblíbeného večerníčkového seriálu o dvojici nešikovných postaviček Patovi a Matovi …A je to! (a+r: L. Beneš, 1982–1987) a šesti dílů nové série, která byla uváděna v letech 2000–2004 pod názvem Pat a Mat se vrací (r: V. Pospíšilová).
V osmdesátých letech se vedle kamery podílel na scénářích k filmům Muzikant a smrt (1984) a Rohy (s: J. Tippmann, 1986) pod režijním vedením L. Beneše.
Mezi dalšími úspěšnými animovanými televizními seriály, u kterých působil jako kameraman, byly příběhy dvou kluků, jejich dědy a lakomého souseda Krkovičky Jája a Pája (a: S. Havelka, P. Chvojka, L. Beneš, r: L. Beneš, s: J. Tippmann, 1.–8. díl, 1986).
V 90. letech spolupracoval na animovaném japonsko-českém koprodukčním filmu Šípková Růženka aneb Spící krasavice (r: K. Kawamoto, k: J. Müller, 1990), který byl na 40. ročníku MFF Karlovy Vary vyznamenán cenou Artis bohemiae amicis za šíření dobrého jména české kultury, a rok poté se pod režií Mirko Kačeny podílel kromě kamery i na výtvarné podobě eskymácké pohádky Oanga, to jsem já.
V roce 2006 natáčel spolu s Jakubem Šimůnkem jednu z pohádek úspěšného animovaného filmu Fimfárum 2 podle Jana Wericha, a to Tři sestry a jeden prsten (a: J. Kubíček, r: V. Pospíšilová, s: P. Poš). V tomtéž roce stál opět za kamerou při natáčení poetického loutkového animovaného televizního seriálu Chaloupka na vršku, který režijně i výtvarně připravila Šárka Váchová.
Zasedal v řadě porot různých přehlídek a soutěží. Je členem vedení SAL SČDO, pro které mimo jiné připravil několik tematických výstav v rámci Loutkářské Chrudimi. V roce 2014 mu bylo uděleno prestižní ocenění Zlatý odznak J. K. Tyla.
Je sběratelem rodinných loutkových divadel. V roce 2017 zapůjčil svou sbírku na dlouhodobou výstavu Loutky a rodinná loutková divadla na Letné (Galerie Scarabeus).