(9. 12. 1940, Praha)
Režisér, loutkoherec, autor a dramaturg, archivár a historik amatérského divadla. Civilním povoláním lesní inženýr.
V roce 1962 absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, fakultu lesnickou. Od roku 1996 je spoluvlastníkem a jednatelem společnosti Lesprojekt Stará Boleslav, s. r. o. Loutkám propadl již v dětství, když po svém bratrovi zdědil loutkové divadlo. Později, v 60. letech, kdy už byl aktivním členem Říše loutek, absolvoval kurz pro vedoucí loutkářských souborů v Chrudimi a čtyřsemestrální Lidovou akademii, obor loutkářství, při Městském domě osvěty Praha. Jeho dramaturgické názory silně ovlivnila několikaletá spolupráce s J. A. Novotným. Od roku 1953 působí v divadle Říše loutek v Praze. Začínal zde jako jevištní technik, přes drobné mluvičské a vodičské role se brzy propracoval mezi přední loutkoherce souboru a byl i asistentem režie, prvně u inscenace Perníková chaloupka (a: L. Tesařová, r+s: B. Koubek, 1958), se kterou se Říše loutek dostala na Loutkářskou Chrudim. Velmi výrazná posléze byla jeho činnost dramaturgická a autorská, pod pseudonymem Vojtěch Kawon pro soubor Říše loutek psal a upravovat texty. Jeho režie se opíraly o vlastní dramaturgické úpravy, které tak předznamenávaly režijní koncepci. Velmi často se pokoušel překonat omezení klasického kukátka a většina jeho inscenací poskytovala členům souboru náročné herecké příležitosti.
Mezi nejvýznamnější dramaturgické počiny Jana Nováka patří překlady z ruštiny Kouzelník Smaragdového města (a: A. Volkov, V. Kawon, r+s: B. Koubek, 1965; hru vydala DILIA) a později Já jsem kuře – ty jsi kuře (a: G. Usač, J. Čepověckij, V. Kawon, r: H. Zezulová, s: R. a M. Lhotákovi, 1986). Trvalou inspirací jsou pro Nováka staré texty: v roce 1968 s pietou upravil Johana doktora Fausta (r+s: B. Koubek, 1968), inscenace uspěla na Loutkářské Chrudimi, kde obdržela 1. místo v kategorii dospělých souborů. V tomtéž roce se svým téměř dvorním scénografem, v tehdejší době principálem Říše loutek Bohumírem Koubkem vytvořil inscenaci O princezně loupežnici (r: J. Novák, s: B. Koubek, 1968), pro kterou výrazně upravil činoherní text Vladimíra Poštulky. V té době Novák při úpravě textů často spolupracoval s indexovými autory. Mezi další důležité inscenace, které režíroval, patřila baladická sága s řadou mimořádných hereckých výkonů, Renčův Labutí princ (r: J. Novák, s: B. Koubek, 1972), kterou po konzultaci s autorem rozsáhle upravil. Texty v úpravě či překladu Jana Vladislava se v Říši loutek uváděly pod krycím jménem Marie Mrštíkové; Jan Novák je režíroval spolu se svou ženou Hanou Zezulovou, šlo o Pohádku o kozlíkovi (a: S. Maršak, r: H. Zezulová a J. Novák, s: Ivan Antoš, 1975) a pohádku O hodných zvířátkách a zlé koze (a: J. Vladislav, s: I. Antoš, 1975).
Po zkušenostech s úpravou a inscenováním Fausta se u dalšího starého textu ujal Novák i režie. Jednalo se o hru Don Šajn (r: J. Novák, s: B. Koubek, 1977), ve které dokomponoval a rozvinul několik motivů, a která v roce 1977 zvítězila na Bábkárské Žilině. V 80. letech mezi významné Novákovy režie patřila např. inscenace Marie Kownacké O strašlivém drakovi, princezně a ševcovi (s: Š. Váchová, h: P. Jurkovič, 1987), hraná marionetami na drátě. Ve spolupráci s Josefem Křešničkou se pokusil o moderní parafrázi tradičního textu Bezhlavý rytíř (a: V. Kawon, J. Křešnička, r: J. Novák, s: B. Koubek, 1989). Srdeční záležitostí pro něj bylo napsání a režie vánoční hry Nám, nám narodil se (s: I. Antoš, 1992), vycházející ze shromážděných barokních textů. Tato inscenace je i díky živé hudbě, kterou složil Pavel Jurkovič, stále nedílnou součástí adventního programu v Říši loutek. Inscenaci se dostalo mimořádného ocenění na mezinárodním festivalu vánočních her v Lucku na Ukrajině.
Originální režií byla také původní hra na romské motivy s romskou hudbou Mariula a hříbě z rubínku (s: I. Antoš, h: V. Lavička a Š. Rak, 2001), která se však nedočkala mnoha repríz. Její jevištní život ukončila povodeň v roce 2002.
Od 60. let, kdy se Jan Novák začal věnovat vlastním režiím, přispíval svým výrazným tvůrčím přístupem k progresivnímu směřování souboru Říše loutek. Inscenace, na nichž se podílel, by se daly nazvat tradiční modernou – ve většině případů šlo o iluzivní loutkové divadlo s různými druhy loutek a bohatou výpravou.
Od roku 1957 pečuje v Říši loutek o divadelní archiv a pečlivě vede tamní statistiky. V Říši loutek zastával od roku 1958 řadu funkcí ve správním výboru a umělecké (dramaturgické) radě, v období mateřské dovolené Hany Zezulové (1973–1977) byl vedoucím souboru. V letech 1961–1964 založil a vedl mládežnickou skupinu Úderka Říše loutek.
Působil jako lektor a porotce na řadě přehlídek v České republice, byl členem odborné rady ARTAMA. Spolupracoval s časopisem Mladá scéna (1967–1970) a Loutkář (od roku 1971).
Od roku 1990 je členem předsednictva Českého střediska UNIMA, kde v polovině 90. let s Karlem Šefrnou připravoval Informace České sekce UNIMA a inicioval vznik Klubu UNIMA, tj. setkávání loutkářů v Říši loutek, kde se UNIMA zrodila, pro který připravil několik komponovaných programů. V roce 1998 měl mimořádný ohlas komponovaný pořad Muž se třemi talenty, věnovaný osobnosti Vládi Šmejkala. U příležitosti oslav 75. a 80. výročí založení UNIMA Novák napsal scénáře a režíroval pásma, která byla velmi úspěšná a zúčastnili se jich i vrcholní představitelé UNIMA.
Obdržel Zlatý odznak Josefa Skupy (1970), medaili Za zásluhy o rozvoj československého amatérského loutkářství (1979) a Zlatý odznak J. K. Tyla (2010). Je autorem či spoluautorem několika publikací, pro ty, které se týkají Divadla Říše loutek, vždy připravoval soupis repertoáru a bibliografii. Historiografickou studií Říše loutek v proměnách času přispěl do sborníku Divadélko Říše loutek (KDP, 1983, s. 18–34), v Almanachu Říše loutek 1920…(Říše loutek a Česká pojišťovna, Praha 1996) publikoval rozsáhlou kapitolou Fakta o Říši loutek. Podílel se na přípravě katalogů Vojta Sucharda, český sochař (Kulturní dům hl. m. Prahy, Galerie hl. m. Prahy, Podkrkonošské muzeum v Nové Pace, Praha 1978) a Říše loutek Bohumíra Koubka (Říše loutek, Praha 2007). Samostatně pak připravil rozsáhlou, barevnou monografii Čas loutek Bohumíra Koubka (Říše loutek, 2011). Na dílo Nejstarší amatérské loutkářské soubory v ČSR (SAL SČDO a OKS, Olomouc 1983) po letech navázal ojedinělou publikací Fenomén českého loutkářství (KANT, Praha 2016), která detailně mapuje práci osmdesáti čtyř dlouhověkých amatérských souborů a je doplněna řadou fotografií a příslušnou bibliografií.
Inicioval a významnou měrou se podílel na řadě výstav prezentujících historii Říše loutek či dílo jejích představitelů Vojtěcha Suchardy, Anny Suchardové Brichové a Bohumíra Koubka.
V roce 1978 to byla např. výstava životního díla zakladatele a prvního principála Říše loutek Vojty Suchardy v křížové chodbě Staroměstské radnice, v roce 2000 výstava Říše loutek – místo, kde se narodila UNIMA, která byla uspořádána v Literaturhausu Magdeburk při příležitosti mezinárodního festivalu a světového kongresu UNIMA.
Výběr z literatury:
DRTINA, Michal. Marionetové divadlo má ohromnou sílu. Loutkář. 2017, č. 1, s. 52–53.
MALÍKOVÁ, Nina. Říše loutek je jako rodina. Loutkář. 1995, č. 10, s. 230–231.
MALÍKOVÁ, Nina. Ing. Jan Novák – anděl s ďáblem v těle? Loutkář. 2000, č. 6, s. 272–273.
NOVÁK, Jan. Dramaturgie všedního dne. Olomouc: Čechova Olomouc. 2005.
NOVÁK, Jan. Čas loutek Bohumíra Koubka. Praha: Umělecká scéna Říše loutek. 2011. ISBN 978-80-260-0919-1.
NOVÁK, Jan. Fenomén českého loutkářství. Praha: KANT. 2016. ISBN 978-80-7437-205-6.
Novák Jan. Databáze českého amatérského divadla. Dostupné z https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=2230.