(3. 12. 1950, Libáň – 18. 1. 2011, Libáň)
Principál Martínkova loutkového divadla Libán. Povoláním hospodský.
K loutkám ho přivedl starší bratr Jaroslav, kterému otec postavil na dvoře boudičku – loutkové divadlo; loutky nakoupil v Praze u Storcha a dekorace namaloval libáňský samouk. Jaroslav vedle hraní pro radost místním dětem chodil hrát také do libáňské sokolovny, kde působilo místní loutkové divadlo, které je s historií sahající až do roku 1914 jedním z nejstarších loutkových divadel v Čechách. Brával tam s sebou i bratra Jana, tehdy samozřejmě jako diváka. Když nastoupil Jaroslav do učení, převzal Jan hraní na „Loutkovém divadle u Řezníčků“ a asi ve svých deseti letech začal chodit i do libáňského souboru, kterému zůstal věrný celý život.
Začátkem sedmdesátých let přebral principálské žezlo a soubor přijal název Martínkovo loutkové divadlo, na počest a na připomenutí, že hodinář a zlatník Josef Martínek byl iniciátorem a prvním principálem loutkového divadla v Libáni. Řezníček se programově hlásil k tradičnímu marionetovému divadlu. Soubor většinou využíval bohatý fundus starých řezbovaných loutek, ale pořídil i loutky od Františka Vítka, Františka Pešána a posléze také marionety z Moravské ústředny v Únanově. Dekorace podle možnosti využíval historické od místního samouka Františka Maxy, novější maloval Miloš Buchar.
Pokud jde o repertoár, držel se Řezníček prvorepublikové produkce, nejhranějšími autory byli Bohumil Schweigstill a František Čech. Jeho doménou byly hry lidových loutkářů. Pověstnou se stala inscenace Dona Šajna (1979), kde mluvil Řezníček prakticky všechny postavy a kde mohl uplatnit dikci lidových loutkářů, kterou miloval a mistrně ovládal. Jeho hlasové vybavení vnášelo do inscenací libáňského souboru nepopiratelnou kvalitu a udržovalo tak tradici klasického marionetového divadla na úrovni, která dokáže oslovit i současné diváky.
Když Řezníček navštěvoval Loutkářskou konzervatoř Východočeského kraje, prohlásil její iniciátor a hlavní osobnost Jan Dvořák, že by se neměl kazit žádným školením a držet se tradice, kterou pěstuje. Řezníček sám přiznal, že pro něj nejinspirativnější byly debaty s tehdejším členem DRAKu Matějem Kopeckým a jeho vzpomínky na to, jak to dělali, když ještě s loutkovým divadlem kočovali. To ovšem neznamená, že byl Jan Řezníček staromilec. S hradeckým divadlem DRAK udržoval přátelské vztahy a DRAK pravidelně zval na hostování do Libáně. Počátkem nového tisíciletí vznikla zajímavá tradice – pražská pedagogická fakulta si domluvila představení některé hry lidových loutkářů a před Vánocemi přivezli pedagogové studenty, aby viděli, jak hrávali lidoví loutkáři.
V sedmdesátých a osmdesátých letech vznikla neformální spolupráce se souborem mladoboleslavské automobilky. V automobilce bylo zaměstnáno několik lidí z Libáně, a tak se oba soubory doplňovaly, personálně i repertoárově. Řezníček tak s mladoboleslavským souborem vystoupil v roce 1985 na Loutkářské Chrudimi v pohádce Míček Flíček (a: J. Malík) a v roce 1986 se Skákavou princeznou (a: L. Dvorský). Obě inscenace pak hrál i libáňský soubor. Když bylo jičínské loutkové divadlo Srdíčko pozváno s Johanem doktorem Faustem do italského Trentu (1998), hrál s nimi Řezníček jako host.
Od roku 1998 pořádali v Libáni loutkářskou přehlídku, zprvu nepravidelně, později se stala tradicí a po Řezníčkově smrti dostala název Řezníčkova Libáň. Sám soubor Martínek se pravidelně zúčastňoval řady přehlídek a festivalů, zejména ve východních Čechách, ale za Řezníčkova vedení sehrál často víc představení na zájezdech než na domácí scéně (celkem okolo 30 představení v sezóně). V roce 2004 se divadlo přestěhovalo ze sokolovny do kulturního domu, zůstalo sice věrné klasickému kukátku, ale forbína umožnila několik inscenací s odkrytým vedením. V pozdějších letech Řezníčkova principálování se hrálo obvykle na playback, což samozřejmě neprospělo autenticitě hereckého projevu. Po náhlé smrti Jana Řezníčka se vedení Martínkova divadla ujal dlouholetý člen souboru František Grosman.
Výběr z literatury:
BLAŽKOVÁ, Věra. Martínkovo divadlo. Čsl. loutkář. 1980, č. 5, s. 114.
EXNAROVÁ, Alena. Jan Řezníček, *3. 12. 1950. Divadelní hromada. 2010, č. 60, s. 46–47.
Loutkové divadlo Martínek – 100let. Almanach. Libáň: LD Martínek. 2014.
MERTA, Jan. Jan Řezníček, *3. 12. 1950. Divadelní hromada. 2000, č. 29, s. 46–47.
NOVÁK, Jan. Fenomén českého loutkářství. Praha: KANT. 2016. ISBN 978-80-7437-205-6.
ŘEZNÍČEK, Jan. Loutkové divadlo Martínek Libáň. Divadelní hromada. 2007, č. 51, s. 59–60.