(3. 1. 1894, Vážany – 3. 7. 1969, Olomouc)
Vyučený stolař a karosář, režisér a vedoucí amatérského loutkářského souboru Kašpárkova říše v Olomouci.
V rodných Vážanech u Vyškova navštěvoval osm let dvoutřídku, poté se vyučil jako stolař, kolář a ve výrobě kočárů a šasí aut. Po vyučení nastoupil vojenskou službu, na jejím konci ho zastihla první světová válka. Bojoval na italské a albánské frontě. Po válce nastoupil do letecké dílny 1. leteckého pluku a prakticky celý jeho profesní život byl spojen s letadly ve firmě Letov (samozřejmě v dobových proměnách), s výjimkou krátkého období po druhé světové válce, kdy byl správcem pily v Lipníku nad Bečvou. Byl členem a funkcionářem hejčínského Sokola, působil zde jako cvičitel, starosta a iniciativní organizátor. Od roku 1949 byl hercem a režisérem ochotnického souboru Mrštík. Podílel se také na budování olomouckého Divadla hudby.
V roce 1922 přišel do souboru Kašpárkovy říše a rázem se stal jedním z nejaktivnějších členů. Uplatnil se jako technolog, konstruktér, výtvarník a realizátor scény i jako mluvčí. Ve spolupráci s Antonínem Vidlařem st. a Janem Spáčilem realizoval prakticky vše při nových inscenacích, dokázal uvádět ve skutek nápady Františka Čecha a zdokonalovat vybavení jeviště. Postupně se zapojil do organizační práce a začal režírovat. Když se v roce 1931 Kašpárkova říše osamostatnila jako spolek, stal se členem výboru a po odchodu Františka Čecha z Olomouce převzal v roce 1932 předsednickou funkci. Soubor v té době hrával v sále Sokola Řepčín, což nebylo prostředí svědčící soustavné činnosti. Když se v roce 1935 soubor přestěhoval do nových šaten na letním sokolském cvičišti v Hejčíně, řídil Štěrba vybudování nové loutkové scény. Inspiraci našel v loutkovém divadle Sokola v Praze-Libni a podle tohoto vzoru vznikla v Hejčíně scéna s kruhovým horizontem a posuvnými lávkami. Začalo se zde hrát v listopadu 1936, ale Štěrba i nadále usiloval o dotvoření divadla, což se hejčínským loutkářům podařilo v roce 1938, kdy byla přistavěna dílna, divácký vstupní prostor a hlediště dostalo stupňovitou podlahu. Libeňskými loutkáři a jmenovitě inscenacemi Dr. Jana Malíka se Štěrba inspiroval i ve své režijní práci a scénografických řešeních. Projevilo se to architektonickým řešením prostoru a horizontálním členěním scény.
Na válečné roky reagovala Kašpárkova říše a zejména František Štěrba zintenzivněním činnosti (s výjimkou sezóny 1942–1943), loutkáři tehdy byli jediným soustavně česky hrajícím divadlem v Olomouci. V roce 1944 začal vycházet interní zpravodaj Hejčínský Kašpárek, iniciátorem a hlavním editorem byl František Čech. Štěrba pak pokračoval ve vydávání tohoto zpravodaje, jehož záběr výrazně překračoval souborové hranice, až do roku 1957. V roce 1949 uvedl na scénu (režie a realizace loutek) rukopisnou novinku Vojtěcha Cinybulka Ostrov splněných přání a Kašpárkova říše zahrála tuto inscenaci v témže roce na Jiráskově Hronově, což bylo vnímáno jako zrovnoprávnění loutek s „velkým“ divadlem. Štěrba přivedl soubor několikrát na Loutkářskou Chrudim, v roce 1952 s Cinybulkovým Kaimovým dobrodružstvím, v roce 1955 to byl Kalibův Petr a pan Proto a v roce 1958 Čechova hra Křídová pohádka, která ve Štěrbově režii LCH vyhrála a byla natočena ostravským televizním studiem. Dva roky nato se Kašpárkova říše objevila na LCH opět, s velkoformátovou inscenací Cinybulkovy novinky Sršán táhne do boje, s autorovou výpravou, jejímž hlavním realizátorem byl režisér Štěrba. V této souvislosti je třeba zaznamenat, že když soubor v roce 1958 změnil působiště a přestěhoval se do Slovanského domu (tehdy to byl Závodní klub Moravských železáren), začal do té doby výhradně marionetářský soubor využívat i spodové loutky. A Sršán byl důkazem, že olomoučtí loutkáři ovládají nejen marionety. V roce 1961 principál Štěrba inicioval utvoření mládežnického souboru, který se hned v roce 1962 představil na LCH Cinybulkovým Koucourkem Pětivouskem. V roce 1963 se Štěrba vzdal vedení souboru a principálské žezlo předal Zdarku Popovi.
Loutkářská činnost Františka Štěrby se neomezovala jen na domácí scénu. Po Františku Čechovi převzal nejen principálské žezlo, ale i snahu o růst a zkvalitnění loutkářské práce. V roce 1936 se stal župním loutkářským důvěrníkem sokolské župy Olomoucké, v následujícím roce organizoval loutkářskou školu. Po válce, když se stal Čech profesionálním osvětovým pracovníkem, byl Štěrba opět jeho významným a iniciativním spolupracovníkem a Čecha podporoval i ve snaze zřídit v Olomouci profesionální oblastní loutkovou scénu. Byl členem či předsedou poradních sborů pro loutkářství na úrovni okresu, kraje i ústředí. Organizoval instruktáže, praktické kurzy, snažil se zajistit materiální pomoc souborům, které se dostaly do existenčních problémů. Počátkem padesátých let minulého století vzniklo ve Velké Bystřici loutkové divadlo podle Štěrbových návrhů.
František Štěrba byl nejen dlouholetým principálem Kašpárkovy říše, ale především zaujatým interpretem Čechových her. Jeho předními spolupracovníky byli Antonín Vidlař starší a Jan Spáčil. Vidlař byl vyučený řezbář a podílel se zejména na realizaci loutek, Spáčil byl vyučený hodinář a v loutkovém divadle realizoval výpravy a řešil technologické problémy. Štěrba byl perfekcionista a soubor dokázal stmelit nad společnou prací. Vychoval řadu následovníků. Je především jeho zásluhou, že Kašpárkova říše patřila v padesátých a šedesátých letech minulého století k nejvyspělejším loutkářským souborům.
Výběr z literatury:
B. Jak to dělají v Kašpárkově říši v Olomouci. Čsl. loutkář. 1961, č. 5, s. 114.
C. Poslední pozdrav Františku Štěrbovi. Čsl. loutkář. 1969, č. 8–9, s. 184.
C. Štěrbovo výročí. Čsl. loutkář. 1959, č. 1, s. 18.
CHALUPNÍKOVÁ, Radka. Loutkové divadlo v Olomouci v letech 1918–1939. Diplomová práce. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Teorie a dějiny divadla, filmu a masmédií / Teorie a dějiny dramatických umění. 2012.
NOVÁK, Jan. Fenomén českého loutkářství. Praha: KANT. 2016. ISBN 978-80-7437-205-6.
Red. Kašpárkova říše. Loutkář. 1937–38, č. 10, s. 154–155.
Mík [MALÍK, Jan]. Ostrov splněných přání. Loutková scéna. 1947–48, č. 10, s. 153–154.
RICHTER, Luděk. 50 Loutkářských Chrudimí. Praha: Dobré divadlo dětem a IPOS. 2001. ISBN 8090297501 (DDD), 807068156X (IPOS).
ŠTĚRBA, František. 40 let Kašpárkovy říše. Čsl. loutkář. 1960, č. 3, s. 65.
ZLÁMALOVÁ, Marie. K počátkům českého loutkářství v Olomouci (Ing. František Čech). Diplomová práce. Olomouc: Filozofická fakulta Univerzity Palackého, katedra bohemistiky a slavistiky. 1979.