(19. 8. 1953, Tábor)
Loutkoherečka, autorka a režisérka, majitelka Divadla U staré herečky, činoherní a filmová herečka, pedagožka.
Už od svých deseti let byla rozhodnuta, že chce hrát divadlo. Na základní škole navštěvovala dramatické kroužky, recitovala, tancovala. Před maturitou na Střední všeobecné vzdělávací škole v Jindřichově Hradci se dozvěděla, že loutkové Malé divadlo v Českých Budějovicích pořádá konkurz na herečku, ale neuspěla. Jen co odmaturovala, odvezl ji režisér Josef Kroft a do Východočeského loutkového divadla DRAK v Hradci Králové. Hned první hra, ve které vystoupila jako elévka v roli princezny Mariuccie (r: J. Kroft a, 1971), slavila úspěch na festivalu Skupova Plzeň. „V té sezóně jsem přebrala po Evě Hruškové, která šla na DAMU, a Věře Říčařové, která šla na mateřskou, asi pět představení. Hostovala jsem také v sovětské hře v Divadle Vítězného února v Hradci Králové v režii Karla Brožka.“ (Z rozhovoru JV s autorkou Lenkou Jaklovou, říjen 2017.)
Rok poté byla Vlčková přijata na DAMU na katedru loutkářství. Absolvovala v roce 1976, ale ani během studií nepřestala spolupracovat s DRAKem. V roce 1975 si zahrála vílu v mezinárodním projektu Jánošík (r: J. Kroft a, K. Brožek, W. Wieczórkiewicz), o kterém napsala i svou diplomovou práci.
V DRAKu působila dlouhých dvacet let a zcestovala s ním kus světa. Ztvárnila mimořádné role v inscenacích Josefa Kroft y, například Šípková Růženka (Baletka, 1976), Zlatovláska (Zlatovláska, 1981), Prodaná nevěsta (Mařenka, 1986), The Beatles (Učitelka, 1991). Bublinošku v inscenaci Jak se Petruška ženil (r: J. Kroft a, 1973) původně vzala jen jako záskok za kolegyni, nakonec ji hrála v ruštině, němčině, angličtině i ve francouzštině až do svého odchodu z divadla v roce 1995, kdy mj. působila v Klicperově divadle v Hradci Králové.
„DRAK pro mě byla rodina a cítila jsem se tam bezpečně. Ale pak jsem se najednou ocitla na ulici, a tak mi nezbývalo než jít dělat servírku. Ta hospoda, kde jsem pracovala, byla blízko hradeckého Klicperova divadla, kam chodil na oběd i režisér Karel Brožek. Vděčím mu za to, že mě pomohl dostat se zpátky do divadla.“ (Z rozhovoru JV s autorkou Lenkou Jaklovou, říjen 2017.)
V roce 1998 založila vlastní loutkové Divadlo U staré herečky. Na repertoáru má sedm pohádek pro děti, mj. O Šípkové Růžence (a: J. Vlčková, 1998), Popelka (a: J. Vladislav a kol., 1999) nebo O líné Liduně a třech přadlenách (a: J. Vlčková), s níž v roce 2000 reprezentovala loutkové divadlo z východních Čech na světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru.
Vlčková hraje s marionetami, maňásky i manekýny. Během představení hravě zvládá řadu úloh najednou. Animuje i mluví několik loutek, zpívá a ovládá magnetofon. Z jejího projevu je cítit pokora i láska k loutkářskému řemeslu. Samozřejmostí je soudržný, smysluplný příběh pro děti, zábavný i pro dospělé. Nedílnou součástí inscenací je také původní hudba a písně.
Vždy spolupracuje s profesionálním týmem, např. s výtvarníky Pavlem Hubáčkem, Barborou Jakůbovkou a Jaroslavem Doležalem, muzikantem a bývalým partnerem Jiřím Vyšohlídem a jeho synem Petrem Vyšohlídem, rovněž hudebníkem, či s režisérkami Martou Ljubkovou, dramaturgyní Národního divadla, a Michaelou Homolovou, režisérkou Naivního divadla Liberec.
V roce 2014 se k Jarmile Vlčkové připojila dcera Jana Vyšohlídová, profesionální loutkoherečka a absolventka katedry alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU. Divadlo U staré herečky funguje bez stálé scény, obě protagonistky nezávisle na sobě hrají svá představení nejen dětem z mateřských škol, ale také v divadlech a dalších kulturních zařízeních či pod širým nebem.
V roce 2001 získala Vlčková na mezinárodním festivalu Spectaculo Interesse v Ostravě cenu za autorský přínos, na festivalu Katowice dzieciom cenu za nejlepší ženský herecký výkon (2002), v Lodži na mezinárodním festivalu divadla jednoho herce GRAND PRIX za inscenaci O líné Liduně a třech přadlenách (2003). Jarmila Vlčková nehraje jen loutkové divadlo. Ve své dlouholeté kariéře uplatnila také jako činoherní a filmová herečka a objevila se i v televizních seriálech. Od roku 2013 je na repertoáru pražského Divadla v Dlouhé inscenace Jana Borny a Miroslava Hanuše O líné babičce podle stejnojmenné knihy Aleny Kastnerové, kde ztvárnila titulní roli. Nezapomenutelná je její role Klárky v Pastýřce putující k dubnu, v níž alternovala s Bárou Štěpánovou (r: J. Kroft a, Studio Beseda, Hradec Králové, 1982).
Poznámka: citace uvedené v textu: osobní rozhovor L. Jaklové s J. Vlčkovou.
Výběr z literatury
DIVÍŠKOVÁ, Jaroslava. Encyklopedie města Hradce Králové (A-M). Hradec Králové: Garamon, s. r. o. 2011. ISBN 978-80-86472-52-2.
SCHMIEDOVÁ, Lucie. Pro herečku byly hodiny dějepisu utrpením. Jindřichohradecký deník. 5. května 2010. Dostupné z https://jindrichohradecky.denik.cz/kultura_region/pro-herecku-byly-hodiny-dejepisu-utrpenim20100505.html.