(11. 8. 1961, Jablonec nad Nisou)
Spoluautorka scénářů, spolurežisérka a herečka jednoho z předních českých amatérských loutkářských souborů Čmukaři, původně při Osvětové besedě Modřišice, od roku 1997 v Turnově.
Vystudovala střední pedagogickou školu a pracovala jako učitelka mateřské školy, později i jako knihovnice v dětském oddělení, tisková mluvčí městského úřadu, vedoucí tiskového a informačního střediska, realitní makléřka, dramaturgyně Kulturního centra Turnov a zdravotní klaun.
Loutkové divadlo začala poznávat roku 1976 u Čmukařů. V prosinci 1977 debutovala jako herečka v pásmu drobných inscenací Příhody kmotra lišáka a kmotra zajíce, Sedm Simeonů (a: J. Ipser) a Tekoucí voda (a: H. C. D. Pepler). Jako autorka a režisérka se spolu s Jaroslavem Ipserem poprvé představila roku 1980 drobničkami Poslední drak a Zlá princezna a hodný drak, které se následující rok staly součástí první inscenace, s níž Čmukaři uspěli na Loutkářské Chrudimi – Dračích pohádek (a: D. Weissová, J. Ipser podle F. Langera, 1981). Od té doby se Weissová objevuje jako spoluautorka a spolurežisérka pravidelně a v drtivé většině inscenací Čmukařů také hraje. Občas též hostuje u turnovských ochotníků a spolupracuje s loutkářskými soubory, které ji osloví.
Absolvovala loutkářskou třídu Lidové konzervatoře v Hradci Králové a nepočítaně seminářů, soustředění a porot při různých příležitostech, včetně přehlídek. Významným odrazovým můstkem byla pro Čmukaře i pracovní přehlídka (S)hledání probíhající v letech 1980–1985 v Praze, Tuchoměřicích a Zlivi.
Mezi nejúspěšnější inscenace Čmukařů a jmenovitě autorské a režijní dvojice Weissová– Ipser patří Pletené pohádky (1983), které se dostaly na Loutkářskou Chrudim v roce 2000, tedy po sedmnácti letech od premiéry. Zajímavé bylo i autorské zpracování erotických renesančních povídek Hynka z Poděbrad pod názvem Frejíř (1985) nebo ironický pohled na řemeslnou sériovost tradičních kašpárkiád Jak Kašpárek… (podle B. Schweigstilla, 1986).
Skutečného vrcholu dosáhli Čmukaři v první polovině devadesátých let. Tehdy nalezli svou parketu v suchém, leckdy i černém humoru anglické provenience, jejímž prvým výsledkem byla maňáskářská adaptace tří titulů ze Šrutova převyprávění anglických, skotských, irských a velšských pohádek pod názvem Lárk Íčičok (1991), stojící na herecké bravuře obou protagonistů, především na jejich zvládání gagu. Tytéž základy byly patrné i v Léčbě neklidem (adaptace Sakiho povídek, 1992). Zde už ústřední dvojici doplnila i Romana Zemenová, jež s Weissovou a Ipserem autorsky i herecky vytvořila vůbec nejlepší inscenaci Čmukařů Medvídek Pú nebo tak nějak (a: A. A. Milne, 1993) – neokázale tvořivé a po duchu věrné zpracování Milneho křehkých a zároveň paradoxních pohádek s velikým vhledem do autorovy poetiky, výborně vystiženými typy jednotlivých zvířat, se schopností dokonalé stavby situace, gagu a jako obvykle v syntéze výborného herectví všech tří herců a jejich práce s loutkou, tentokrát maňáskem, pozoruhodně užívaným v otevřeném prostoru s jedinými štaflemi.
Následoval pokus této autorské trojice o repetici v inscenaci Dobrá rána (1994), hojně pracující s paradoxem, absurditou a nonsensem, pro děti pak v inscenaci Kašpárek chodí pěšky (1998). Groteskní pohádková detektivka Kam se poděly kočičí jazýčky (2003) je samostatným autorským dílem Weissové, zatímco Zvyřátka za to nemůžou (předloha P. Traub, 2006) jsou autorsky i režijně dílem celého kolektivu. Většího úspěchu dosáhla plně autorská inscenace Za každým rohem jeskyňka (a: D. Weissová, R. Zemenová, 2009). Kolektivními díly souboru jsou inscenace Hloupé království (2010), Na řadě je Šípková (2014), Kde je princezna (2015) a zatím poslední improvizované A pak se to stalo (2016). Na Loutkářských Chrudimích získala Daniela Weissová vedle kolektivních cen za inscenaci i několik individuálních cen za herectví.
Právě svým dynamickým komediálním herectvím a smyslem pro grotesku Weissová vyniká; osobnostní loutkoherectví a herectví ve stylu groteskního gagu je hlavní a nejsilnější stránkou a přínosem všech tří protagonistů Čmukařů českému loutkovému divadlu. Často užívají zcizující odstup vůči příběhu i postavám, a to jak herecky (jasně dávají najevo, že příběh „jen“ předvádějí), tak dramaturgicky (herec leckdy loutkovou postavu oslovuje či jí dává gestem najevo své mínění) a současně i v jakoby „nedbalé“ výpravě. Weissová mívá na jevišti roli dominující, dynamické, jiskřivé a sebevědomé suverénky, která vždycky všechno ví a rychle řeší, zatímco Ipser je ten pomaleji reagující, spíše se bránící, ale nezřídka nakonec vítězící skeptik a Zemenová hrává roli upozaďované naivní snaživky. Žánrově je pro Weissovou i celý soubor typický suchý, lehce ironický až sarkastický humor, někdy černý, mnohdy absurdní, vyjadřující podiv nad podivností světa. Rozpory se většinou překlenují přátelstvím, důvtipem či odstupem a nadhledem. Co do dramaturgických zdrojů jde většinou o úpravy, méně i vlastní tvorbu drobnějších umělých pohádek, sdružovaných do pásem; v polovině 80. let výjimečně zkusili také poezii (Wolker, Prévert) či povídková pásma (Hynek z Poděbrad, Saki, Traub), v novém tisíciletí častěji i „celovečerní“ pohádky. Inscenační práce Čmukařů má silně kolektivní charakter, takže je téměř nemožné definovat funkce jednotlivců v ní.
Daniela Weissová je členkou odborné rady pro loutkové divadlo při NIPOS-ARTAMA a zakládající členkou Společenství pro pěstování divadla pro děti a mládež Dobré divadlo dětem.
Výběr z literatury
CÍSAŘ, Jan a kol. Cesty českého amatérského divadla. Vývojové tendence. Praha: IPOS. 1998. ISBN 80-7068-129-2.
RICHTER, Luděk. Čmukaři Modřišice/Turnov. In: CÍSAŘ, Jan a kol. Divadla svítící do tmy II: Nesoustavné nahlédnutí do historie malých autorských neprofesionálních scén 80. let 20. století. Praha: NIPOS. 2007, s. 197–202. ISBN 978-80-7068-215-9.
RICHTER, Luděk. Pohled přes hranice oborů. In: ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava, VEDRAL, Jan. Hledání výrazu: české autorské amatérské divadlo v 80. letech. Praha: IPOS. 1991, s. 13–23. ISBN 80-7068-028-8.
RICHTER, Luděk. Weissová Daniela, Ipser Jaroslav. Amatérská scéna. 1999, č. 6, s. 21.
RICHTER, Luděk. 50 Loutkářských Chrudimí. Praha: Dobré divadlo dětem a IPOS. 2001. ISBN 8090297501 (DDD), 807068156X (IPOS).
ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava, VALENTA, Jiří a kol. Místopis českého amatérského divadla. Díl 1, A–M. Praha: IPOS. 2001. ISBN 80-7068-154-3.
ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava, VALENTA, Jiří a kol. Místopis českého amatérského divadla. Díl 2, N–Ž. Praha: IPOS. 2002. ISBN 80-7068-155-1.
WEISSOVÁ, Daniela. O její práci. Divadelní hromada. 1991, č. 2, s. 39.